Jdi na obsah Jdi na menu
 


Novinky z roku 2007

27. 12. 2007

Panička dostala pod stromeček nový foťák, takže mi slíbila, že mě bude fotit pořád. No to se mám teda na co těšit =o) Moje nové fotoalbum si můžete prohlédnout na rajčeti. www.jimhafan.rajce.net

27.12. Panička mě tento týden na procházkách fotila, tak se na moje zbrusunové fotky můžete kouknout v mém fotoalbu :o)

25.12. Tak jsme se všichni dočkali  a po roce opět přišly Vánoce. No a jaké u nás byly?? Já si nemohu stěžovat. Dostal jsme balík psích žvýkacích tyčinek-100ks, balík takových dvoubarevných špalíčků, taky 100ks, konzervu, další dobrotky. Ale největším překvapením bylo, že panička dostala tričko, kde jsem já a odkaz na moje stránky!!!

 

26.11. Neuvěřitelné, ale je to tak. Téměř po třech měsících u nás ráno přede dveřmi zamňoukal náš ztracený a oplakávaný kocourek Osmička. To bylo radostné shledaní, panička nás mazlila oba dva, já jsem Osmičku také přivítal, jak se patří. Jsem moc rád, že se mi kamarád našel :o) Vrátil se v pořádku v dobré výživné kondici. Snad už se nám na tak dlouhou dobu nikdy neztratí. Vítej zpátky Osmičko!!!

 11.11. Haf, haf huráá. Konečně jsem se dočkal mého milovaného sněhu. Ta loňská zima na sněhovou nadílku moc bohatá nebyla, tak doufám, že letos to bude lepší. Tento týden u nás na Vysočině napadl první sníh!! Od pátku tohoto týdne pěkně sněží  asněží  a dneska už jsem  s paničkou stavěl sněhuláka a ryl jsem čumáček v hlubokém sněhu. Panička říklaa, že dneska přijíždí Martin na bílém koni, ale k nám dorazil asi s celým stádem:o)

 2.11. V pátek byly Dušičky, tak jsem se s paničkou vypravil na hřbitov zapálit svíčku. Doma jsme společně zapálili svíčku za Osmičku, protože je stále nezvěstný  a nejsou o něm bohužel žádné zprávy. Snad už nás v budoucnu čekají jen samé lepší zprávy..

12.10. Tak dnešek je u nás doma tak trochu ve znamení oslav. Dnešním dnem už i moje panička patří mezi dospěláky a já taky trochu slavím, protože přesně dneska slavím 5,5 narozeniny. Takže vše nejlepší,ale hlavně ještě mnoho společně strávených let. Haf, haf. Přikládám fotečku z mých 1. narozenin. No letí to.

 

28.9. Tak panička dneska byla doma, protože je prý nějaký státní svátek nebo co. Pes, aby se v tom  vyznal :o) Pro mě bylo hlavní, že jsme byli spolu  a užili jsme si to. Skoro celý den pršelo,ale pak se usmálo sluníčko a vyrazili jsme na prochajdu. Panička mě učila lézt po kladině, to byla legrace. Pak jsme lítali po louce a já se porádně vyválel, tak, jak to mám nejraději. Byl jsem celý mokrý a špinavý. Hrabal jsem tlapmami až ode mne lítaly trsy trávy a hlíny. No takový čuně, ale byl jsem spokojený

15.9.Už jsem zase veselý psisko, jak tvrdí panička. Jsem v pohodě, nic mě nebolí a zase dělám blbůstky. Panička říká, že jsem úplně omládl :o) a vypadám šťastně.Prý se mi vůbec nedíví, když někdo není zdravotně úplně OK, je to na něm vidět. Tak já hlásím, že jsem snad v naprostém pořádku, tak snad to nějak nezakřiknu :o)  

 

5.9.Tak jsem rád, že to konečně mohu napsat. Už mi je o mnoho lépe a jak říká panička, už jsem to zas já, její milý  a veselý pejsánek. Stále užívám přípravek Arti Dual, moc mi chutná  a hlavně zabírá. Už vůbec nekňučím a zase mohu bez problémů chodit. Samozřejmě mě panička nijak nepřetěžuje a já si sám řeknu, kdy je čas otočit se  a jít domů si zase odpočinout.

18.8. Ještě pořád jsem nemocný, ale už se to zlepšilo. Příští týden jedu opět k veterináři na kontrolu, tak se uvidí. Stále to ještě nejsem já, jak říká panička. Převážně odpočívám, ležím na dece a jsem v klidu. Každý den ale chodím na procházku a panička se  snaží být co nejvíce se mnou  a dělat mi společnost. Tak mi držte tlapky, ať jsem zase brzo fit. Haf, haf! :o) 

10.8.Po delší době přináším novinky. Nejsou moc optimistické. Už přes týden mě panička léčí. Nemohl jsem se postavit na nohy, moc mě bolely kyčle. Při každém vstávání jsem hrozně naříkal. Panička mě vzala k veterináři  a ten mi pomohl. Dal mi prášky a něco,co mi panička přidává do žrádla. Docela mi to chutná  a hlavně mi to pomáhá. Teď se mám ještě líp než předtím, když jsem ten nemocnej:o) Panička se o mě bojí, nosí mi samé dobrůtky, jedná se mnou velmi opatrně, aby se mě špatně nedotkla a nebolelo mě to. Musím ležet na něčem taplém, takže mám na verandě deku a venku další molitanové pelíšky. Škoda, že můžu jen na krátké procházky. Nožky nemůžu ještě plně namahat, ale na vycházku musím, aby mi zas neztuhly svaly. Tak já jdu odpočívat  a příště snad přinesu optimističtější zprávy. 

16.7. Tenhle víkend jsem společně a paničkou odjel na chalupu. Jo, na chalupě se mi mooc líbí. Okolo jen les, louka a šest chalup a krásný rybník. Já jsem tedy rybník tak neocenil jako panička, která se na koupání velmi těšila, ale ocenil jsem krásný chládek ve staré chalupě, žádná auta okolo, mohl jsem všude bez vodítka, protože poslouchám a tamní lidé mě už znají a vědí, že jsem dobrák. Byl jsem tak jediný pes a u sousedů byla jezevčuce Kájina, která na mě štěkala. Byla to zkrátka pohoda, válel jsem se po trávníku, lítal jsem po posekané louce, chladil jsem se ve studené chodbičce a taky jsem dostal buřtík opečený na ohínku. Ve stanu jsem ovšem spát nechtěl, ikdyž jsem asistoval u jeho stavění. Místem ke spaní  se stala jedna chaldná místnost. Škoda, že jsme tam byli jen na víkend. Teď si všichni užíváme ta strašná horka, tak ležím na kamenné dlažbě na verandě a jsem rád, že nic nemusím. 

 

červenec 2007: Panička je moc smutná, protože štěňátka, na která jsme se společně těšili nakonec nebudou. Moje nevěsta Archibalda, pro mě "Arčí" se mi líbila už od první chvíle, co vstoupila do vrat. Ihned jsme se skamarádili a trochu společně dováděli, pak jsme se spojili a bylo všechno tak, jak to má být. Přijela za mnou i na překrytí a opět vše dopadlo na jedničku, pánečci nás chválili a už viděli ta krásná štěňátka. A ejhle. Matka příroda je zkrátka nevyzpytatelná a miminka nakonec nebudou. V téhle době je velkým problémem zabřeznutí fenky, ale podle krytí to vypadalo, že určitě děťátka budou. No co se dá dělat, snad se to podaří příště. :o)

procházka s Benjím Dneska, ač je sobota, byla panička brigádničit a přišla až kolem poledne. Jen co přišla, začal jsem se radovat  a dovádět. Samozřejmě jsem se domáhal jít na procházku. To se mi splnilo až odpoledne. Jen co jsem uviděl v ruce vodítko, začal jsem štěkat radostí a tancovat. Po pár metrech jsme narazili na sousedku s Benjím. Ihned jsem se za ním rozběhl, ale Benji mě přívítal vrčení  a začal na mě skákat. Se mnou to ale ani nehlo, vím, že to svoje  vrčení a kousání Benjí nemyslí vážně. Panička se trochu zakecala, ale pak jsme pokračovali. měl jsem dost energie a ikdyž bylo celkem horko, prošli jsme se daleko. Na zpáteční cestě na mě panička muselo čekat, než si všechno očichám a "doplazím" se za ní. Abych si trochu odpočinul, stavili jsme se za známými na stavbě. Místo abych šel zkontrolovat ovce, raději jsem si lehl a poslouchal, co si panička povídá. To se mi líbilo, ležel jsem si v chládku na studeném betoně. Pak se začly ohazovat zdi, tak panička zavelela, že radši půjdem, abych prý taky nebyl ohozený a nebyla ze mě živá socha :o) a neztvrdl jsem, než bych došel domů. tak jsme se rozloučili a já jsem už vesele kráčel domů. Najednou se ve mně vzala skrytá síla  a chtěl jsem si hrát. Vybral jsem si lano na přetahování, tak jsme s paničkou začali dovádět. Po chvíli jsem už neměl náladu, nechal jsem se vykartáčovat a lehl jsem si do stínu. Zkrátka ta červencová horka mi dávají zabrat. No jo, my pejsánci a k tomu ještě neplavci to v létě nemáme jednoduché

Hlídání maroda-více v Naše procházky

27.6.tak právě odedneška fungují moje stránky. Není tady toho prozatím moc,ale panička slíbila, že na tom mákne a všechno sem dodá.